Autor stránek

Autor stránek

Správcem webu je Jožka

Ve všem dělej druhým to, co chceš, aby oni dělali tobě.

2.-5. 6. 2011 NVT-J vodácký Salza (Rakousko)

První červnový víkend se konal historický první Národní výcvikový tábor Juniorů – vodácký (zkráceně 2. NVT-J). Proběhl na rakouské horské řece Salza a díky naší Juniorce Máji tam byl zastoupen i náš oddíl.:o) Tohoto rozšiřujícího výcvikového tábora se zúčastnilo deset Juniorů, kteří absolvovali základní výcvik na 1. NVT-J loni v Hostěnicích. Tým instruktorů, který Juniory cvičil, byl vskutku elitní: Peca Machalec z 3. PH Vsetín, Karel a Katka Hauptmanovi z 18. PH Brno I a Ivo Sysala ze 46. PH Frýdek-Místek. Podle ohlasů účastníků se jednalo o jednu z nejlepších akcí poslední doby.

* * * Z Májina deníku * * *

Den 1.: čtvrtek 2. června 2011

16:30 do batohu cpu poslední věci, mám trochu strach, že se mi to tam nevleze, ale přece jen se mi podařilo batoh násilím zavřít. Teď už mi zbývá asi 10 minut do odjezdu vlaku, obouvám si boty a vyrážím vpřed. Chvatným krokem se blížím k vlakové zastávce.

Po chvíli, co jsem vystoupila z vlaku, se ocitám před nádražní budovou v Kuřimi. Sotva se rozhlédnu kolem, už vidím přicházet Karla. Zavedl mě k autu, kde čekala Katka. Vyjíždíme směr Brno. V Brně jsme se nejprve zastavili pro plachtu a já pro chleba. Opět sedíme v autě a vezeme se na místo srazu, kde v 18:02 stojí Ivo s klukama. Ještě čekáme na Pecu, který se mírně zdržel. Byla jsem si něco koupit na benzínce. Blíží se k nám auto s modrým přívěsným vozíkem… Ano, je to Peca a veze pár dalších lidí (Evču s Esťou a Vojtu).

Vedoucí prostudovali mapu a VYRÁŽÍME. Jako první jede Peca, hned za ním Ivo a nakonec my. Jedeme směrem k rakouským hranicím. Minuli jsme v dáli Pálavu (19hod) a projíždíme Znojmem (19:10).
19:15 se celý konvoj zastavil na benzínce ciaoAgip a my se naposledy nadýchali českého vzduchu (pak už bude jenom čerstvý).:o)
19:35 končí přestávka a pokračuje se v cestě. Pomalu se začíná šeřit.
19:42 projíždíme hranicemi…Začínají první zážitky – Peca vede a má navigaci, tzn. projíždí po okreskách a přes malé vesničky. Občas jsme měli pocit, že jsme snad už projeli všechny kopce v okolí… (projížděli jsme takto: Klein Haugsdorf, Guntersdorf, Grund, Schon grabern, Suttenbrunn, Oberthern, Baumgarten am Wagram, Ruppersthall, Oberstockstall, Kirchberk am Wagram).
20:27 super, najeli jsme na dálnici!
20:29 překračujeme rychlost 100km/h. Moc dlouho jsme si ale dálnice neužili, protože hned ve 20:50 sjíždíme. Začalo pršet. Opět si užíváme Pecovy navigace (Oberegging, Holzing, Wieselbutg, Purgstall), je tma jako v pytli, zapisuji potmě a vzápětí usínám (Kienberg, Gaming…spím… Wildalpen).

23:00 dorazili jsme do kempu, stavíme stany ve tmě a dešti na štěrku, kde absolutně nejdou zabít kolíky (vyřešili jsme to šnůrkami a šutry). Spánek na kamení proběhl celkem v pohodě.

Den 2.: pátek 3. června 2011

Pršelo celou noc až do rána, ale když jsem vyšla ze stanu a rozhlédla se kolem, déšť ustal. Vidím nádherné vysoké hory, které ve tmě nebyly vůbec vidět, jak se tyčí ze všech stran. V 8hodin byl budíček, v 9 už byli všichni po snídani i hygieně. Sešli jsme se, probrali pár základních věcí, dostali materiály a rozdělili se do posádek. Poté proběhlo fasování neoprenů a vaků do lodí. Převlékli jsme se a v 10:15 vyrazili auty do vyšších míst řeky Salzy.

V cíli jsme nafoukli čluny (Baraka zn. Gumotex) a rozebrali si náčiní. Proběhla krátká instruktáž ovládání lodi. Konečně vjíždíme na řeku. Místy je nějaká ta divočejší peřejka. Když pohlédnu nahoru, vidím, že řeku lemují krásné hory, ale musím dávat pozor na cestu. Je třeba říct, že projíždět tak překrásnou hornatou přírodou je silný pozitivní estetický zážitek. Člověk by jen čekal, odkud se vynoří medvěd.:o) Vody v řece nebylo v některých místech příliš mnoho, takže se plavba občas podobala slalomu mezi kameny. V průběhu cesty jsme trénovali „parkování a start“. Uznávám, že v některých peřejích to bylo docela zajímavé (obzvlášť v té poslední). Do kempu jsme dorazili všichni v pořádku, nikdo se necvaknul.

Suší jsme ale dlouho nezůstali, protože ihned po návratu do kempu proběhl výcvik záchrany plaváčka. Výcvik spočíval v tom, že první člověk skočil do velice zajímavého úseku řeky (voda měla možná 10°C) a druhý za peřejí házel prvnímu házecí pytlík (málokdo se správně trefil – nakonec museli házet i několikrát). Roli plaváčka si zkusil snad každý z nás...

Tak, a teď je řada na mě. Blížím se k onomu osudnému místu. Stojím na kameni čnícím nad vodami a čekám na znamení. Vidím čeřící se vodu své budoucnosti… Skok. Krátká chvíle letu. Ocitám se pod vodou,ale během asi 2-3 sekund jsem na hladině dravé řeky Salzy. Snažím se dostat do co nejvýhodnější pozice pro splavání nejobávanější překážky. Jsem na zlomu vlny. Asi metr až dva pod sebou vidím válec zčeřené vody. Teď, nádech! Během zlomku sekundy jsem pod vodou. Otvírám oči. Bílo. Stále pod vodou. Konečně jsem po pár sekundách vyplivnuta na hladinu. Plavu. Začínám se orientovat, kde jsem. Kouknu na břeh. Odtamtud má přiletět záchranné lano. Už letí, ale pláclo o hladinu příliš daleko ode mne. Opět se přestávám soustředit na břeh, ale na řeku před sebou. Proplula jsem kolem asi tří skupinek kamenů. Opět můj pohled zabrousí na břeh, je tam Karel, který skáče po kamenech, aby mi mohl hodit lano. To dopadlo už blíž, ale byla to moje poslední šance. Rychlými tempy jsem zamířila k házecímu pytlíku plovoucím na hladině. Už ho mám, super, pomalu a jistě se dostávám ke kamenitému břehu. Podařilo se mi postavit se, zdárně skáču po kamenech na břehu s úsměvem na rtech. Byl to úžasně silný zážitek, opravdu zajímavý pocit, když sjíždíte bez lodě v peřejích. Musela jsem to zkusit znovu...

Převlékli jsme se z neoprenů do suchého a navečeřeli se. Večer jsme se sešli v přístřešku, který jsme ráno postavili. Probíhalo vyučování na téma charakter vedoucího, bavili jsme se o lidské přirozenosti. Pak byla modlitba a po ní jsme zamířili do stanů, splnili úkol a šli spát.

Den 3.: sobota 4. června 2011

V noci pršelo, ale ráno už nepadla ani kapka. Ráno jsme se opět sešli v 9 hodin. Po snídani začala ranní chvilka a pak vyučování, které navazovalo na to večerní. Zkontrolovali jsme si úkol a bavili se o ovoci Ducha, poté přišly informace o dnešku. Všichni si nachystali suché věci do auta a převlékli se do neoprenů. Po odvezení věcí do cíle plavby jsme vyrazili na obtížnější úsek řeky, který místy dosahoval obtížnosti WW 3.

Na jedné ze zastávek se tyčil asi 5m nad hladinou skokánek do vody. Někteří (ti lepší:o)) si z něj skočili do řeky. To jsem si nemohla nechat ujít. Vyškrábala jsem se nahoru. Blížím se k okraji skokánku. Raději se moc nerozmýšlím a skáču. Letím volným pádem až nečekaně dlouho. Dopadám na hladinu. Jsem pod vodou. Vyplavu a mířím ke břehu. Proud mě ale unáší o několik metrů dál, kde se mi zděšeně podaří chytit se nějakého kamenu a vyškrábat se na břeh. Musím obejít velké kameny, abych se dostala zpět. Teď už vím, jak mám plavat. Ještě si dvakrát skočím a pokračujeme v cestě. Projeli jsme malou i velkou soutěskou, s menšími problémy zdárně projeli nejobtížnější peřejí „Pět prstů“ a dále pak i peřejí „Galérka“.

Když jsme měli za sebou celou plavbu, museli jsme vynést člun na kopec (to byl snad nejhorší úsek cesty). Nahoře jsme naházeli vyfouknuté čluny, pádla, vesty a helmy do Pecova vozíku, převlékli se do suchého a přihodili ješte do vozíku neopreny. Naskákali jsme do aut a vezli se zpátky do kempu. Tam jsme se dali do kupy, navečeřeli se a opět se sešli u večerního vyučování na téma vlastnosti vedoucího. Pak jsme se ještě chvíli bavili v kroužku o hrách apod. Nakonec jsme šli spát.

Den 4.: neděle 5. června 2011

Další den proběhl dost podobně jako ten předchozí. Ráno vyučování a modlitby, poté stejný úsek řeky jako předchozí den, ale vyjeli jsme asi tak o hodinu dřív. A když jsme se vrátili, tak jsme si sbalili věci, rozloučili se a zamířili k domovu.

Závěr

Celá akce proběhla bez problémů. Občasný déšť a bouřky přišly jen ve chvílích, kdy to nijak nevadilo, a ještě nám trošku zvedly hladinu řeky, což jsme uvítali. Přes den nepršelo a potom svítilo i sluníčko. Kolektiv účastníků byl skvělý. Bůh měl všechno pod kontrolou a byl s námi po celou dobu. Nikdo se nevyklopil na žádné z peřejí a mokří jsme byli jen tehdy, když jsme chtěli. Zkrátka tato akce byla velice požehnaná a bylo vidět, že tam byl Bůh.

Mája :o)

PS: v druhé polovině NVT už nebyl čas na zapisování a projevovala se i únava, proto je to stručnější.:o) Děkuji za pochopení.:o)
02.JPG
01.JPG
03.JPG
04.JPG
Pozn.: Fotografie z akce pořídili členové 18. PH Brno I.


Další zážitky z akce (včetně odkazu na fotogalerii) viz:
15.06.2011 17:44:20
Jožka
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "9691"

Mé oblíbené táborové téma je:

biblické (16 | 36%)
fantasy (4 | 9%)
historické (17 | 39%)
sci-fi (3 | 7%)
vojenské (4 | 9%)

Můj nejoblíbenější překlad Bible je

kralický (Kb) (30 | 22%)
ekumenický (ČEP) (33 | 25%)
Bible 21. století (B21) (47 | 35%)
studijní (KMS) (11 | 8%)
jeruzalémský (14 | 10%)
Poslední aktualizace: 2013-06-09
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one